Pojďme najít odvahu k vnitřní síle
Předávám inspiraci, jak se dobře cítit se sebou, jak najít sebeúctu, sebevědomí a svou autenticitu.
Kdysi jsem vstala ze dna osobních problémů a těžkých depresí svou vlastní silou a darem hluboké introspekce.
Dnes pomáhám „vstávat“ ostatním – na základě osobních zkušeností, vlastních prožitků a nabytých znalostí z oblasti alternativní i konvenční psychologie.
Nabízím terapie, konzultace a poznání, že každý má v sobě obrovský potenciál měnit svět kolem sebe skrze svou vlastní proměnu.
Ivana Jakubínská
průvodkyně vaší vnitřní proměnou
A protože trápení často začíná už v dospívání, vytvořila jsem e-book s názvem: "Nejsi sám/a",
pro teenagery, kteří se cítí ztraceně, sami, nepochopeně.
Proč jsem napsala e-book pro náctileté?
Možná se vaše dcera nebo syn trápí – a nechtějí o tom mluvit.
Právě pro ně je tenhle e-Book zdarma , aby věděli, že na to nejsou sami :)
Žijí ve světě, kde se všechno měří na výkon a úspěch. Přespříliš citlivá a zranitelná generace mladých v extrémně bezcitné době. Nejsou zlí, nejsou vlastně ani líní, jen jsou obrovsky ztracení. A tak nám utíkají do svých světů a snaží se tam najít pevné mantinely, bezpečí, přijetí...
A my, jejich rodiče? Sami často nevíme, co s tím. Neumíme jim vždycky rozumět, jejich svět je jiný, než byl ten náš. A někdy si sami nevíme rady ani se sebou, natož s partnerstvím, rodinou, dětmi…
Sama jsem byla a stále jsem v roli matky, která občas naprosto tápe a hledá a někdy si zoufá a neví. A tak pozoruju, hledám, přemýšlím. A občas nacházím... Co? Že naše děti jsou naším zrcadlem a tím nejpřísnějším učitelem.
Tento článek volně navazuje na předchozí vyprávění o jednom „ne úplně klidném“ ránu s mou (jinak milovanou) puberťačkou. V této části se už nořím hlouběji – do sebe, do paměti těla a do starých vzorců, které se v nás probouzejí vždy, když nás někdo zaskočí (nebo vytočí:).
Když se snažíš být klidná máma, ale místo dechových cvičení ti v hlavě vybouchne papiňák.
Dospívání je období plné zmatku, bolesti i mlčení. Někdy naše děti mlčí tak hlasitě, že je těžké to unést. A přesto – právě v tom tichu často volají o pomoc. 📖 Pro všechny, kteří se cítí ztraceně – a pro ty, kteří je mají rádi.
Dospívající dnes často bojují s tíhou, kterou si sotva umíme představit. Každý ve své bublině. Cítit bezmoc vůči bolesti těch, které milujeme, je tíživé — ale co když cesta ven nevede skrz záchranu druhých, ale skrz nalezení vlastního vnitřního klidu?
Když se cítíme zahlceni emocemi, vyčerpaní nebo ztracení, otázka užívání medikace může vyvolávat mnoho pochybností. Jak se v tom vyznat? V těchto chvílích může být medikace velkou oporou, zejména pokud čelíme silným emocím... Co se ale stane, když problémům dáme prostor, aby pokračovaly, i když skrytě, s pomocí psychofarmak?
„Co kdybychom na chvíli přestaly dokazovat světu, že jsme dost dobré… a jen se podívaly na sebe očima těch, kteří nás mají rádi?“ Článek je o odvaze být samy sebou, i když to někdy znamená zklamat cizí očekávání.
Ivana Jakubínská
