Pojď najít odvahu být zpátky sama sebou...

Sdílím články pro tebe, která hledáš jistotu v sobě, ne v druhých.
Pro tebe, která už nechceš přežívat v roli, kterou ti určili druzí – ať už jako máma, dcera svých rodičů nebo partnerka.

🌀
Pokud ti moje slova dávají smysl, přihlas se k odběru.
Nové články ti pak budou chodit přímo do e-mailu.

Kdysi jsem vstala ze dna depresí, strachů a osobních problémů vlastní silou a darem hluboké introspekce.

Dnes pomáhám „zvedat“ ostatní
- na základě osobních zkušeností, vlastních prožitků a nabytých znalostí z oblasti alternativní i konvenční psychologie.

Nabízím terapie, konzultace a poznání, že každý má v sobě obrovský potenciál měnit svět kolem sebe skrze svou vlastní proměnu.

Ivana Jakubínská

průvodkyně vaší vnitřní proměnou

11.4. 2025

Proč jsem napsala e-book pro -náctileté

Dospívání je období plné zmatku, bolesti i mlčení. Někdy naše děti mlčí tak hlasitě, že je těžké to unést. A přesto – právě v tom tichu často volají o pomoc. 📖 Pro všechny, kteří se cítí ztraceně – a pro ty, kteří je mají rádi.

18.3. 2025

Když nejde zachránit svět… můžeš být ale majákem

Dospívající dnes často bojují s tíhou, kterou si sotva umíme představit. Každý ve své bublině. Cítit bezmoc vůči bolesti těch, které milujeme, je tíživé — ale co když cesta ven nevede skrz záchranu druhých, ale skrz nalezení vlastního vnitřního klidu?

13.3. 2025

Psychofarmaka, antidepresiva – opora, nebo útěk?

Když se cítíme zahlceni emocemi, vyčerpaní nebo ztracení, otázka užívání medikace může vyvolávat mnoho pochybností. Jak se v tom vyznat? V těchto chvílích může být medikace velkou oporou, zejména pokud čelíme silným emocím... Co se ale stane, když problémům dáme prostor, aby pokračovaly, i když skrytě, s pomocí psychofarmak?

24.2. 2025

Krásná, úspěšná… a ztracená?

„Co kdybychom na chvíli přestaly dokazovat světu, že jsme dost dobré… a jen se podívaly na sebe očima těch, kteří nás mají rádi?“ Článek je o odvaze být samy sebou, i když to někdy znamená zklamat cizí očekávání.

22.2. 2025

Můžu. (II.)

Svou milovanou učitelku klavíru z dětství jsem už tedy fyzicky nenavštívila. O to víc jsem ji držela u sebe, v duchu, jako nikdy předtím. Slzy mi tekly jako hrachy a najednou jsem věděla, že to byla Ona, i bez přímého fyzického kontaktu, kdo mi na dálku znovu otevřel to, co tam čekalo, až dospěju a budu schopná to konečně vnímat

20.2. 2025

Můžu.

Moje maminka vždycky říkávala: „Odříkaného největší krajíc.“ Jako malá jsem tomu nerozuměla. Jako starší jsem to chápala, ale v období vzdoru jsem s tím nesouhlasila. Dnes, po letech, v duchu cítím, že měla pravdu.