Žijí ve světě, kde se všechno měří na výkon a úspěch. Přespříliš citlivá a zranitelná generace mladých v extrémně bezcitné době. Nejsou zlí, nejsou vlastně ani líní, jen jsou obrovsky ztracení. A tak nám utíkají do svých světů a snaží se tam najít pevné mantinely, bezpečí, přijetí...
A my, jejich rodiče? Sami často nevíme, co s tím. Neumíme jim vždycky rozumět, jejich svět je jiný, než byl ten náš. A někdy si sami nevíme rady ani se sebou, natož s partnerstvím, rodinou, dětmi…
Sama jsem byla a stále jsem v roli matky, která občas naprosto tápe a hledá a někdy si zoufá a neví. A tak pozoruju, hledám, přemýšlím. A občas nacházím... Co? Že naše děti jsou naším zrcadlem a tím nejpřísnějším učitelem.